Chov psů  *   Veterinární ordinace  *   Alternativní terapie  *   Odkazy  *   Kontakt

ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY
O nás
Štěňata
Životní příběhy
Stáří
Odchovy
Výchova a výcvik
Chov, krytí, odchov
Porod
Raná socializace
Informace pro majitele
Co se může stát Smysl života Gaté a Cicero Chovatelská základna Trio kišovo Jak jsem se obětoval Život s mými psy Xeros

Gaté a Cicero

12 let toužím po červené fence s bílými znaky.Když se narodí,neosloví mě.Pokud mě "osloví" a já si ji nechám,stejně o ni přijdu.Unicé vykousla Medea kus dásně i se založenými dvěma zuby,Oceánce se udělal předkus. Leova Aida čekala štěňata s naším Chýlacosem a většinu času trávila u mě. Nadchla mě svou povahou i inteligencí,kterou bych u 6ti leté kotcové feny nepředpokládala.Chtěla jsme si nechat jejího syna a dát mu jméno Ganéša. Ještě před porodem jsme ale nedostala svolení od vyšších sil dát Aidinu synovi jméno Ganéša. Narodil se jediný žlutý pejsek a malými bílými znaky.Byla jsem zklamaná.Pár dní jsem váhala,jestli si ho nechám.Měl naprosto originální odstín žluté.Měla jsme ho dost ráda,i když on mě zrovna ne.Neměl o mě zájem,přestože jsme ho stále chovala a věnovala se mu nejvíce z vrhu.Chtěla jsem ho. Dala jsme ho k mým štěňatům,aby měl maximální péči a nemusel cestovat do Rakouska a zase zpět.

Přes moji péči byl často smutný,měl opakované průjmy,moc mu nechutnalo a kupodivu ožil,když přijeli sourozenci a on s nimi byl v horších podmínkách než byl můj vrh. Ještě než se narodil,požádala jsme Vyšší síly,aby mi daly znamení,jestli si mám pejska po Aidě nechat.

Musím přiznat,že jsem byla velmi sobecká,slepá a lpící,protože když už nestačilo jeho chování a zdraví,během 14 dnů se mu ztratily varlata!Konečně jsem pochopila. Je to tak v životě stále,že si nevšímáme znamení od Přírody.Něco chceme hlava nehlava a vlastně tím trápíme sebe,druhé lidi i zvířata.Posloucháme rozum,máme logické argumenty a hlas srdce a intuici odsouváme.

Moje dcera musela vzít na sebe tolik špatných vlastností,abych pochopila,že nadešel čas,kdy má odejít k otci.Vydržím moc, proto se musela dva roky snažit mě ničit a trápit.Dneska vím, že je jediná,kdo může splatit karmu jejímu otci.

Volal mi začínající chovatel a požádal mě o pomoc s prodejem psa.Velmi často si nechám poslat mailem fotky a dám pejska na své stránky nebo v obálce inzerci a vyvěsím ji v čekárně. Tentokrát jsem mu řekla,že psa chci vidět,abych věděla,co nabízím.Přivezl 3 měsíčního divokého mamuta.Můj první dojem,pozdě večer,byl, nádherný pes se šíleně křivou nohou,snad více než bulldog.Pes stál na vnějších prstech,jak měl celou tlapu zkroucenou.Měl přiměřená varlata,super čelist,rovný hřbet,krátký ocas.Vzhledem k tomu,jaké doplňky stravy dostával,jsem si říkala,že se dá ledacos napravit. Majiteli řekl jeho lékař,že jde o růstové problémy. Ihned jsem chovatele zkontaktovala s jinými chovateli,kteří shání psa do chovu.Cicerona jsem poslala ke kamarádovi,majiteli bulíka,který má foťák v provozu,abychom Cicera dali na web.Mezitím jsem zavolala Leovi,který moc chce bílého psa a zejména po CHýlacosovi,což tento BYL.Kamarád se o psovi vyjádřil,že hlava nic moc,ale pes je sympaťák.Oba chovatelé projevili po telefonu zájem.Já jsem ovšem mezitím znejistěla,jak je to s tou hlavou,protože v poslední době mé nákupy čehokoliv nejsou úspěšné.A vím,že jsem byla unavená.Takže jsem mohla špatně vidět.Říkala jsem si,musím toho psa důkladně prohlédnout,zejména nohy,abych někomu nedohodila mrzáka. Malého mi znova přivezli.Křivá noha byla po Arthrocanu zjevně lepší,nicméně hrozná.Na druhé jsem našla obrovský svalek,ale tak obrovský,že Cicero nedá nohu kolmo k zemi.Tlačí ho pod loktem a v podpaží.Také tuto nohu vylehčuje,takže jsem došla k závěru,že noha Byla zlomená,bohužel v růstové ploténce,pes přetěžoval zdravou nohu a totálně ji zkřivil.Chovatel si ale ničeho nebyl vědom.Na druhé noze jsem vyhmatala malé výrůstky,což mě vedlo k domněnce,že matka mohla štěně v období chrupavčité tkáně pošlapat..Ani toho si chovatel nebyl vědom..Cicero u mě zůstal na pozorování na pár dní.V sobotu se měli podívat oba zájemci.Nastudovala jsem novou,pro mě dosud neznámou homeopatickou terapii,nakombinovala ji s bylinami a kloubní výživou a lehkou pravidelnou zátěží.Cicero reaguje na můj hlas,na své jméno..naprosto okamžitě.Všemu rozumí,vše umí.Chápe lépe než dítě.Přestože byl kotcový,přestože je bílý,jeho inteligence je obdivuhodná.Kdyby byl žlutý,nechala bych si ho..Projevoval takovou radost ze života.Všechno ho těšilo.Byl se mnou mnoho hodin doma,dostal spoustu hraček..A stala se hrozná věc.Zamilovala jsem se.Do bílého psa s černými znaky,Do toho,co jsem NIKDY nechtěla.A co se mi do chovu NEHODÍ.A do invalidy.

Začla jsem se bát,že si ho někdo z chovatelů koupí! Nemůžu lhát,nemůžu dělat intriky..nemůžu lpět..Jen PRAVDA.Věděla jsem,že můžu říkat jen PRAVDU,že jakmile bych použila lest nebo lež,abych ho získala,vrátí se mi to.. První chovatelé tu byli tři hodiny!!!Pes je totiž tak krásný,že nebýt těch strašných předních nohou,veme ho každý.A je roztomilý.Zapálila jsem asi 20 svíček a prosila Boha,ať Cicero přijde k těm,ke komu náleží.Byly to svíčky za něj i za mě.Až jde tam,kam přinese štěstí a kam patří.Zájemce na něj zálibně hleděl,bylo evidentní,že ho BERE.Musela jsem odskočit do ordinace k pacientovi.Čas návštěvy vypršel,nutně jsem musela odejít.Kafe dopité.Převlíkla jsem se a povídám,tak co,bereš nebo ne.NE.

Uf.Cicero je můj.Když ho bude chtít Leo,prodám mu ho jako spolumajiteli,ale nechám ho tady. Leo volal,jestli si ho vzali,byl taky napjatý.Když jsem mu líčila,že možná ta hlava není to pravé..a ty nohy.. říkal,že on mému úsudku věří a že když já řeknu,že je pěknej,tak JE.(Což mě od rozhodčího potěšilo).Leo přijel v noci,pes se mu vcelku líbil.Ale říkal,proč ho nezkrotím,že má hroznou povahu!Odpornou povahu.A že je celej i povahou po jeho dědovi Theovi.(Já na rozdíl od Lea neznám psi v rodokmenech osobně,pokud nejsou moji).Obvykle když trestám psa,Leo mě napomíná,že je nemám bít..že se budou bát..ty biješ moje psy..(Já je zas tak moc nebiju: )A najednou u malého štěněte,který je 5 dní u mě,chce, abych ho krotila,trestala za to,že žije. Že se raduje ze života,z každé maličkosti. Že chce poznávat a ochutnávat nové věci,které život přináší.nechápala jsem to a netrestala jsem ho.On mi totiž rozumí.S ním mluvím jako s člověkem a on to chápe a přestane žrát psí postýlku a nekrade mi boty..a hned mě pustí,když mě kouše..

Je to můj pes.Koupila jsem si ho.Vyléčím si ho.Miluju ho.

Jak ho pár hodin nevidím,už na něj myslím.Jak se má...musím pro něj jít..mazlit se..Dneska už mě konečně jen lízal a neškubal.Říkám mu,ty blbče,kdyby ses uklidnil,moh bys spát v posteli. Když si hraje(i když si nehraje),je tak šťastný.Naplnil můj dům štěstím.Je to sluníčko a radost.Od Uniona jsem žádného psa (nebo fenu) nemilovala.Měla jsem je MOC ráda.Ale to bylo vše.Pořád ve mně byla díra.Prázdno po něm.Prázdno po lásce.Bylo to i mým osobním životem.Prázdno.Ale už pár měsíců cítím,že znova umím brát i dávat lásku celým srdcem i tělem a plně si pocity lásky užít.K Leovi i k Cicero,ale i k mým holkám a jiným psům. Škoda,že moje srdce nenaplňuje mateřská láska.Musím se ještě mnoho učit,mnoho poznávat,mnoho odpouštět.Vyřešit své vlastní rodiče a vytvořit tím prostor mojí rodinu,kterou bohužel od 10ti let tvořili jen psi.

23.11.2005