Chov psů  *   Veterinární ordinace  *   Alternativní terapie  *   Odkazy  *   Kontakt

O NÁS
O nás
Štěňata
Životní příběhy
Stáří
Odchovy
Výchova a výcvik
Chov, krytí, odchov
Porod
Raná socializace
Co se může stát Smysl života Gaté a Cicero Chovatelská základna Trio Kišovo Jak jsem se obětoval Život s mými psy Xeros

Jak jsem se obětoval

Je mnoho názorů na život a na smrt.Je mnoho názorů na posmrtný život. Každý má právo mít svůj vlastní přístup ke svému životu. Ke svému životu, který může vidět omezeně na několik desítek let anebo ho vnímat jako sérii výukových programů. Já jsem dostala do ruky různé knihy,setkala jsem se s různými lidmi zastávajícími různé názory. Prožila jsem hezké i smutné věci. A protože si myslím, že jsem nebyla až tak zlá a sobecká v tomto životě, aby se mi dostávalo "takových" trestů, přijala jsem názor, že se "duše" inkarnuje znovu. že to, co si neodžije v jednom životě, musí dořešit v dalším. Celý můj současný život moji teorii potvrzuje a já dnes s pokorou přijímám zkoušky . Bývají velmi bolestné, zejména když reaguji nesprávně. Ale s odstupem času VŽDY pochopím smysl situace. Proč to bylo..v čem jsem chybovala. Některé chyby opakuji vícekrát. Zkouška přijde z jiné strany než čekám a já ji nezvládnu. Ale o tom psát nechci.

Můj život je nedílně spjat se zvířaty.Podle mého názoru mají stejnou duši jako lidé. Také oni se inkarnují. Dušičky tam nahoře vidí jací lidé tu žijí, jak žijí, jak myslí. Vybírají si takové pány, aby jejich společný osud přinesl prospěch všem zúčastněným. Ty nejvyšší, nejčistší duše se nemusí inkarnovat. Ale ony chtějí, rozhodnou se vrátit se na zem , vzít na sebe těžký osud a stát se příkladem nebo příčinou ke změně. Některé duše se narodí do těl, která prožívají těžký osud jako trest za špatné chování v minulém životě. Já bych chtěla poděkovat všem hodným psím duším, která si našla svá nemocná psí těla a své nemocné lidské rodiny ,aby je k něčemu vedla. Když má rodina nemocného psa, dotkne se jí bolest. Je to dar, když člověk ucítí bolest za "němého tvora", protože jsou stále tací, kteří zůstanou nepohnuti. Nezažila jsem to nejhorší, ale to, co mám za sebou stačí, abych nikomu nepřála zakusit tresty karmy. Přeji všem, aby při pohledu na trpící zvíře otevřeli oči. Otevřeli mysl a hlavně srdce. Aby přemýšleli proč tu jsme. Pro co žijeme. Jak žijeme. Kéž by přehodnotili věci a vztahy,na kterých jim záleží. Máme zodpovědnost za své činy. Máme zodpovědnost za zvířata, která k sobě připoutáme. Někdy je připoutáme k sobě proto, že jsme sami. Naše srdce pláče, strádá. Člověk si myslí, že pes mu srdce naplní láskou. Pes to udělá moc to rád. Umí to lépe než kdokoliv jiný. Ovšem pouze v případě, že srdce jeho člověka se mu otevře a lásku přijme. Ten, kdo své srdce neumí otevřít , nenaplní ho láskou ani od celé smečky psů. Může kupovat další a další psy a stále bude prázdný... Jiný kupuje psa, aby si dodal sebevědomí, jiný s ním chce pracovat, potřebuje ho. Úloh pro psy v našem životě je mnoho.

Utíkáme před problémy, utíkáme se psy. Utíkáme před sebou. Pracujeme , lovíme, vystavujeme, psi s námi tyto aktivity rádi sdílejí. Výsledky jsou však rozmanité. Naše touhy nejsou vždy uspokojeny. Pes nevyhraje , nedohledá zvěř. Člověk je zklamán. Měl psa, aby uspokojil své potřeby, aby sám sobě udělal radost a teď je zklamán. Jeho srdce opět není plné radosti. Když se otevřeme lásce, bude i neúspěšná výstava společnou radostí. Bude i neúspěšný lov společným zážitkem a štěstím. Život se psem se stane štěstím a láskou. Nejen uspokojováním potřeb a hledáním. Kdo hledá ve psu uspokojení potřeb, nenajde ho. Snad jen na chvíli, jako záblesk. Radost a lásku máme hledat v sobě ,začít u sebe dáváním druhým , aniž bychom očekávali lásku nebo výkon nazpět. Jak smutný je život člověka, který k sobě připoutává psy, protože hledá sám sebe a neví to. Neví, co hledá. Hledá štěstí, ale v sobě ho nevidí. A proto ho nevidí ani ve psech.

Byl jeden smutný člověk. Měl psy a ženu. Žena chtěla psa, ale rychle ji omrzel. Muži se dařilo v práci, měl spokojenou rodinu a rozhodl se uskutečnit svůj sen. Koupit si bulteriéra. Velký sen hodný velkého muže. Koupil si ho. Z různých důvodů potřeboval přemístit své bývalé psy, aby se mohl věnovat novým psům. Nejprve daroval psa své ženy. Potom daroval jednoho svého, jako třetí odcházela fena z útulku, které se ujal. Dovezl ji ke mně, ale nový majitel si ji nevyzvedl. Byl to osud. Můj sen od 10ti let byl mít rotvíka. Měla jsem 10dní rotvíka. Její pán ani jednou nezavolal,jak se má a co s ní je. Našla jsem jí domov. Onen muž mezitím koupil několik velice kvalitních bulteriérů. Přestože si splnil svůj sen, stával se smutnějším a přestávalo se mu dařit. Ujal se půlroční fenky bulíčka, zanedbané, nemilované, nevychovávané.. Snad doufal, že záchranou jejího života zachrání i svůj. Snad doufal, že když jí dá štěstí, najde i svoje. Krásné. Zoufalé. A nerozumné, neboť ani 3 zákroky nepomohly této fence splnit zapojení do života, které se od ní očekávalo. Muži se dařilo hůř a hůř a potřeboval zmenšit počet psů.

Nepřísluší mi soudit druhé lidi, natož je odsuzovat. Každý jednáme jistě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V danou chvíli neumíme jednak jinak. Hledáme a tápeme. Zkoušíme a chybujeme. Hledáme své štěstí. Svou radost. A nevíme, kde je. Nevidíme, že možná stojí tak blízko... Pomohla jsem mu najít nového majitele, fenku jsem odvezla k sobě a ihned předala. Bylo jí asi 8 měsíců. Moc hodná a milá, stejně tak jako její noví majitelé. Dnes jsem se dověděla, že toto štěně čeká asi 8 štěňat. Vzali si ji nechtěně nakrytou od původního majitele.. Noví majitelé v první chvíli nevěděli co si počnou v bytě, bez dovolené..., první bulík, první štěňata. Nabídla jsem jim, že najdu rodinu, která pejsky odchová. Dala jsem se do práce a do večera jsem měla dvě. Ale noví majitelé se rozhodli, že tuto malou holčičku v tom nenechají. Budou s ní. U nich doma. Tito lidé otevřeli své srdce.

Nechtěla bych , aby někdo odsuzoval Muže mého příběhu. Je to nešťastný a opuštěný člověk, který ztratil lásku. Lásku a úctu k životu. Ke všemu živému I k sobě.. Není cílem odsoudit jeho. Cílem je podívat se každý sám na sebe a říci si čeho jsem schopný já. Každý by měl začít sám u sebe, vidět. Slyšet. Cítit. Vnímat život všemi smysly a přijímat život dovnitř sebe. Naplnit své srdce životem a vědět, že bolest je vyvážená radostí a smutek štěstím.Tak jako se střídá den a noc. Po noci vysvitne slunce a jestliže je naše srdce v temnu, víra ve slunce prozáří dny, které přijdou. Ta fenečka se narodila, aby nás všechny učila. Bydlela ve třech rodinách a milovaná a žádaná byla až v té třetí. Stejně tak člověk může nalézt štěstí až ve třetí..čtvrté rodině. Dočká se, když během své pouti přijímá osud a i přes zklamání a bolest se snaží rozdávat radost. Ona zůstala hodná a milá. A snad zůstane, protože bude žít v lásce. Na cestě, kterou prošla, poučila a obohatila další zúčastněné.

Nevím kolik psů nebo kolik lidí bude muset vstoupit do života Muže, aby jeho uši slyšely, jak bije srdce, aby jeho oči viděly, jak svítí slunce, aby cítil, jak slunce prohřeje jeho srdce.

Nečekejte až se psi a lidé obětují, aby vám otevřely oči. Zkuste sami splynout s přírodou, neboť jste její součástí. Hledejte lásku uvnitř sebe a rozdávejte ji. Zamyslete se kolik radosti vaše skutky přinášejí všem zúčastněným. Vaše štěstí vznikne automaticky jako "vedlejší produkt" vašeho dávání. Simona Müllerová, 17.4.2004

Pokračování: Aby nebylo vše tak jednoduché, naše hlavní hrdinka měla vnořenou bradavku. Štěňata nemohla sát a mléko zatvrdlo. Dostala 41 horečky, byla zcela apatická, neměla zájem o štěňátka, nejedla.. případ jsme řešili telefonicky..homeopaticky.., ale druhý den mi ji majitelé dovezli ukázat. Obklady z tvarohu, belladonu, bryonia a Paralen již malou práci udělaly, ale další dílo spočívalo na antibiotikách, PVB homeo polykomponentu, specielních zábalech z bylin a mastí. Teplota klesla na 39, fenečka se opět stará o štěňátka a my si telefonujeme.